Škola pro život

Dlouho jsem nevěděla, na jakou střední školu se přihlásit. Byla jsem mladá, a moc jsem netušila, na jakou oblast se zaměřit. Nakonec jsem skončila na oděvnické škole, kde mě vzdali bez přijímaček, a za to jsem byla ráda, a mnozí mí spolužáci mi záviděli. Už v prvním ročníku jsem poznala, že takhle škola nebyla dobrá volba. Návrhy oděvů a konstrukce střihů mě ještě bavilo, ale šití opravdu ne. I když jsem ze všech stran slyšela, jak mi to v budoucnu přijde vhod umět si pro sebe ušít, co potřebuji.

Poprvé a naposled

V každém školním roce jsme museli ušít konkrétní oděv podle vlastního návrhu a střihu. V prvním ročníku to byla sukně, v druhém šaty a ve třetím pánské kalhoty. Nejvíce jsme se celá třída obávala dámských bund, které vyšly na poslední a tedy maturitní ročník. Byla to hodně náročná práce, ale nakonec jsme to zvládly všechny. Od té doby jsem už nic takového nepodnikala, a radši si potřebné oblečení nakoupila v obchodě.

" "
Škola pro život
4.7 (93.33%)3